Strejda Jirka

28. března 2016 v 20:18 | trideci |  Historky
Bylo léto, konec července. Ve vzduchu se vznášela vůně tepla a bezstarostnosti. Seděly jsme s Natálkou na zahrádce v centru, tak dopadl náš holčičí sraz ze střední. Cítila jsem se dobře, byla jsem blond, na sobě letní šatičky, v sobě pár piv. Akorát jsem jí vyprávěla, jak končím s chlapama a záviděla jí její novou lásku. U okolních stolů se to hemžilo chlápkama, někteří vypadali líp jiní ženatě. Naproti se usadila partička okolo čtyřicítky. Tenkrát mi připadali jako pěkný třicátníci. Zvlášť jeden z nich. Pokukovali jsme po sobě, až jsem šilhala. Za chvíli jsme se náhodně potkali v chodbě. Dobrá, zas taková náhoda to nebyla, jak později sám přiznal. Ač starší, měl v sobě klučičí roztomilost. Jsem nemožná, co se týče věku u chlapů, všichni mi tenkrát připadali jako starší třicátníci. No, byl to spíš mladší čtyřicátník. A já dvacítka. Dobře, čtyřiadvacítka. Každopádně se mi ta situace líbila a dala jsem mu na sebe číslo, což neuniklo těm hochům od jeho stolu.

Hned druhý den mě pozval na drink. Asi jsem měla dělat víc hérečku, ale kývla jsem mu na to. Přesto, že byl pátek večer. Sraz jsme měli v centru. Měla jsem to jen tak tak, uřícená jsem letěla domu z tréninku, rychle sprcha, nahodit další šatičky, botičky a vyrazit. Šla jsem samozřejmě pozdě. Celá nervózní, rande po sto letech. Já husa. Pokud nechcete znát pravdu, neptejte se. Tak nějak mi to maminka říkávala. No nenapadlo mě, že bydlí se ženou. Těhotnou. Bylo mi jí líto. Bylo mi líto mě. Nevěděla jsem, co mám dělat, odejít, zůstat? Šla jsem se zklidnit, opláchnout a srovnat si možnosti. Začít si se ženáčem nebo se sbalit a vypadnout. Byla jsem blbá. Přistoupila jsem na jeho hru. Následovalo pár dalších skleniček, panáků, procházka přes město, procházka přes park. Chtěli jsme se, ale nešlo to. Ta morální gilotina nám visela přímo nad hlavami. Nakonec mě to přestalo bavit a zavolala jsem si taxi domu. Jel se mnou. Nahoru nešel. Ještě v noci se mi omlouval, že je idiot. Měl pravdu.

Z nevysvětlitelného důvodu to nebylo naposledy, co jsme se viděli. Jako by zakázané ovoce pořád líp chutnalo. Začal chodit k nám na tréninky, alibista. Pak jsme se viděli i sami, ale jiskra byla pryč. Najednou jsem ho viděla. Jeho pravou tvář. Ten malej kluk, co si chce hrát, tam sice pořád byl, ale mamka už ho volala k obědu. Že má dítě, jsem se dozvěděla o několik měsíců později, ale bylo to spíš jen potvrzení toho, co jsem si dávno myslela. Vlastně se mezi námi nikdy nic nestalo, ale být jeho žena, stejně ho skalpuju.

https://caseykoester.wordpress.com/2012/08/05/irony-and-the-seven-year-itch/

Takhle nějak to bylo... "Slaměný vdovec"... jenomže Marilyn je jenom jedna!

P.S.: kdo neviděl, vřele doporučuji, je to klasika!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama