Alláh z pláže

6. dubna 2016 v 10:22 | trideci |  Historky
Poslední dva dny bylo nádherné, skoro letní počasí. Z kozaček jsem přezula rovnou do balerín a odpoledne už to bylo jen na šortky a tričko. Včera při cestě z práce nádherně svítilo sluníčko, v autě jsem měla stažená okýnka, teplo bylo cítit ve vzduchu, a já si vzpomněla na naší dovolenou v Turecku. (Varování: následující řádky jsou 18+)

Jely jsme s Kohákovou na konci letních prázdnin, chvilku předtím dostala padáka a byla úplně bez práce. Před odjezdem jsme to stihly pořádně zapít a celá ta dovolená byla nakonec jedna velká party. A její cíl byl jasný, ulovit dovolenkový zářez. Což se nakonec ukázalo, jako ne úplně snadná záležitost. Vzhledem k tomu, že osazení hotelu tvořily rodinky rusů, němců, poláků a pak místní obsluha, animátoři atd. První večer jsme vyrazily do města, dvě holky, očividně bez doprovodu, jedna zrzavá druhá červenovláska, šaty těsne pod zadek a vychechtaný nacelou Antálii. Po obhlídce městečka jsem zakotvily v Magic baru. Ke každému drinku byl malý hlavolam, pokud jste ho vyluštli, dostali jste další rundu. Obsluha se mohla strhat, jeden tríček za druhým, ruku v ruce s vínem a najednou bylo po půlnoci, okolo procházelo posledních pár turistů, všechny restaurace a bary zavřené a my dvě, bílý holky, samy, uprostřed cizího města. Možná to bylo tím hektolitrem vína, ale rozhodně nám to nevadilo. Přesně si pamatuju, že jsem měla námořnické modro bílé pruhované šaty a když jsem se zvedla ze židle, měla jsem za sebou náhazený skoro celý balíček karet a absolutně ničeho jsem si nevšimla. Podvodníci. Jeden z těch čísníků se nakonec ukázal jako majitel baru, vypadal tak na čtyřicet a že už má něco za sebou. Nebylo mu ani třicet a bar zdědil po otci. Nakonec nás odvezl zpět do hotelu, a protože mu Verča učarovala, odvezl si jí ještě na "minutku" někam na romantiku na pláž.

Jak jsem říkala, hlavní část hostů tvořili rusové, které místní zrovna neměli v lásce, nejenom kvůli jejich chování a věčné ožralosti, ale i kvůli rozežranosti, kdy si naložili deset talířů na stůl, je to all inclusive, že jo, a většinu z toho nechali. A když jsme přijely my dvě, krásné, milé, trhlé češky, znaly jsme všechny od nočního kuchaře po uklízečku. Takže když jsem přišla uprostřed noci do hotelu, že počkám ve foyer na Kohákovou, recepční se mohl strhat, poslal poskoka do marketu pro víno a chtěl si hrozně povídat. Asi za hodinku se vrátila Veruna. Koukám, jak se otevřely dveře, a vplula si vysmátá Koháková, měla šaty s několika řadama volánků, přesně si pamatuju, jak se vlnily společně s její houpavou "měla jsem tři litry vína a sex ve vířivce" chůzí. Šly jsme spát a chudáka recepčního zanechaly v jeho šichtě. Ráno jsem se dozvěděla, že majitel baru byl něco jako prezident Konakli, kromě baru vlastnil ještě jeden hotel, kam jí vzal, kde místo jednoho pokoje byla vířivka, kde jí přehnul a pak jeli na motorce kolem pláže na hotel. 1:0 pro Kohákovou.

Asi třetí večer jsme jely na diskotéku do sousedního většího města. Ještě s nohama od písku a solí ve vlasech jsme naskočily do hotelového busu, který nás tam měl, spolu s dalšími hosty a animátory, kteří nás měli na starost, dovézt. Po cestě nás byl klasicky plnej autobus,respektive našich keců. Byl to takový ten mikrobus, takže pár lidí i stálo. Jeden z nich byl čmoudík v pruhovaným triku a užasle na nás zíral, když jsem si ho všimla, začala jsem se smát, on taky a říkal něco o tom, že meleme jak kulomet. Zbytek cesty jsme bavily celej autobus. Během povalování na pláži a pro usnadnění identifikace případných objektů, jsme si zvolily klasický, hodinový systém určování polohy cílů. Třeba "kunďák na 6ti hodinách" a podobně. Jenomže, když jsme vypadly z busu před diskotékou, naše hodiny nestačily. Všude okolo proudily davy čokoládových samců s modrýma nebo zelenýma očima, vilnýma pohledama a narvanýma kalhotama. Nezbylo než říct "kunďáci na čtyřiadvaceti hodinách". S pocitem, že jsme se ocitly v turecké telenovele, jsme se nechaly dovést k diskotéce. Rám u dveří nás asi ani nepřekvapil, je to přeci jenom divoká země, že jo. Vystoupaly jsme do prvního patra a už tam jsem si říkala, že jsem měla asi zvolit jinej model než "jdu právě z pláže". Okolo tyčí se obmotávaly rusky v blýštivých minišatičkách a na dvaceticentimetrových jehlách, bary byly obklopené očvidně bohatší vrstvou místních a my jen stály a valily oči. Po cestě jsem slíbily nějakým klukům z hotelu, že si sedneme s nima ke stolu, při čemž jsme netušily, že takovýto slib se rovná v jejich zemi podpisu manželské smlouvy. Pokud jsme se jen dovolily vzdálit, hned to bylo kam, proč a s kým jako jdeme. Nakonec jsme jim to politicky vysvtělily a do konce zájezdu od nich byl pokoj. Po vystoupání o další patro výš jsme objevily obrovskou terasu, několik dalších barů a mega nápis "disco hollywood". Tak to byla pecka. Nějaký barman na nás mává, "holky odkud jste a nechcete tancovat na baru? ". No masakr. Nakonec jsme se zakotvily o patro níž, kde hráli pecky z osmdesátek a ruský holky vedle u tyče neměly šanci. Okolo nás se utvořil kruh nadržených místních beachboyů a animátoři si brali třetí brufen, aby je z nás nekleplo. Mařena a Božena v akci. To byly naše plážový jména. Na pláži procházel "Alim waterrsport", kterej vyřvával "waterrr bannana, parragliding" a další. Samozřejmě se přišel družit, takže jsme mu řekly tyhle jména, a pak chodil vždycky okolo a řval "Mažeeena, Božeeena achooj". No hrozná prdel. Na diskotrysko s náma byly ještě dva důležité objekty. Bráchové Alláhové.
Bylo to ten den, někdy kolem poledne. Ležíme s Kohákovou znuděne na lehátkách, jíst mě nebaví, spát mě nebaví, stav pořád 1:0 a cíle nikde. Najednou se zjevili. Říkám "Mařeno čum, Alláh na 12ti hodinách". Nesli se jako právě vysochaní, jeden vyšší, s bradou hrdě vystrčenou, vlnou nagelovanou a naušnicí nablýskanou, druhej menší, s klukovským rozcuchem a nevinným výrazem. V panenkách se mi protočil jackpot. Když jsme rozbalily naše tanečky alá beegees, trošku nestíhali a o pár dní později nám řekli, že si mysleli, že jsme animátorky. Celkem jsem to chápala. Ještě si vlastně vybavuju jednu žárlivou scénu ten večer, to bylo s jedním animátorem. Asi si myslel, že mě na disco sbalí, když jsme řekly, že večer pojedem. A když jsem si ho chudáka večer vůbec nevšímala, špatně to nesl.

Ráno jsme neměly šanci stihnout snídani, takže jsme šly rovnou na oběd. Pokerface on, čísníci z nás nemohli. Prej kde jsme zase couraly. Jelikož času nebylo neomezeně a Alláhové se k ničemu neměli, musela jsem to jít trochu popohnat. Po cestě hanby od lehátka do moře jsem jednoho z nich nabrala a šli jsme plavat. V prvních okamžicích jsem zjistila, kde se celou dobu skrýval háček, i v noci ve výtahu po cestě z diskotéky se tvářili jak při poslední hodince a nic neřekli. Neuměli totiž skoro slovo anglicky. Tak to byla výzva. Ale rozhodně jsem nehodlala jet domu s nulovým skóre a odjezd se kvapem blížil. Takže chlapec dostane lekci z pár základních slovíček a až na to dojde, vlastně vůbec mluvit nemusí.

Hned první večer po příjezdu nás obsluhoval řepák. Řepák byl čísník, s vyholeným účesem, uprostřed hlavy měl něco jako ježka, namakanýma bicákama a celkem vypadal docela slušně. Ale hlavně měl luxusní monokl přes půl obličeje. Takže jsme si hned vymyslely historku, že přefikl nějkou německou paničku z hotelu a dostal na držku od manžílka. Pravda byla trochu jinde, kromě toho, že měl zálusk na Verču, byl taky kickboxer v nějaký jejich pralesní lize. A při posledním zápasu dostal. Nakonec se nám hodil, protože byl stejně jako Alláh turek a domluvil nám čtyřrande. Řepák nebyl žádný béčko, byl to vzdělanej kluk, několik let žil na severu Evropy, mluvil německy, anglicky a samozřejmě norsky/švédsky. Což byla ohromná prdel, jelikož Koháková pořád trpěla syndromem, že neumí dost dobre ingliš, a tak jsem přemejšlely, jakej že teda umí jazyk. Francoužštinu a španělštinu jsme vyloučily, že to je moc blízko, tam je reálná šance že mohl dělat atd. No takže jsme vymyslely švédštinu. Neumíte si představit tu prdel, když vybalil, že byl tři roky na severu. Málem jsme upadly pod stůl. Večer proběhl celkem v poklidu, ráno jsem našla pode dveřma milostnej dopísek, och jaká romantika. Abych to neprotahovala, problém nastal jenom při rozdělení pokojů. Jelikož my jsme měly s Verunou jeden, Alláh měl dohromady s bráchou a řepák, jakožto obsluha nesměl na pokoje hostů. Takže jeden večer jeli Koháková s řepákem k němu do bytu a já s Alláhem jsme obsadili náš pokoj. 1:1 vyrovnáno. Samořejmě Verča s řepákem nezahálela a skóre zýšila na 2:1, a tak až do konce dovolený zůstalo. Poslední noc jsem spala u bráchů na pokoji a řepák s Kohákovou řádili na naší 212. Letělo nám to někdy v podvečer, tím pádem jsme mohly poslední den strávit na pláži. Po snidáni jsme si pobalily a odklidly se na poslední opalovačku. Bráchové se přidali k nám a řepák někde dospával. Do odjezdu zbývalo pár hodin a pokoj jsme mohli odevzdat až těsne před. Takže mise byla jasná, naposledy si užít a Alláhem. Možná jsem si to měla odříct. Alláh si to totiž taky chtěl užít a v letadle jsem si pak skoro nemohla sedout. Ale co, takováhle parádní dovolená je jen jednou za rok. Taky už cítíte ten mořský vzduch?



*the beach boys*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 deweydumple deweydumple | Web | 2. června 2016 v 16:28 | Reagovat

Joo, tak presne tohle chces :D

2 trideci trideci | 3. června 2016 v 8:28 | Reagovat

[1]: tak na odlehcenou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama