Květen 2016

Magor a Úchyl část II.

30. května 2016 v 9:43 | trideci |  Historky
V minulém příspěvku jsem si odskočila k tématu týdne, a tak trochu se zamyslela nad událostmi poslední doby. Teď je na čase dokončit vyprávění o těch dvou řekněme významných mužích. Takže pan Úchyl.

Poznali jsme se neoriginálně online. Na rádoby seznamce, která si hraje na sociální síť. Dlouho jsem se pro něj snažila vymyslet jiné jméno než Úchyl, ale ono to na něj prostě sedí. Chvíli jsme si psali a zkoušela jsem dělat hérečku, ale tak nějak jsme tušila, že tady o žádnou romanci nepůjde, a tak nemá smysl to prodlužovat. První schůzka probíhala v kavárně v centru, zdvořilé tlachání o všem možném, kdy se mě snažil přesvědčit, jak moc alternativní a lepší je, než naše společnost. Tak na tohle se můžu vybodnout, říkala jsem si. Při rozloučení jsem mu podala ruku a nastoupila do tramvaje. Což ho totálně odrovnalo. Ještě ten den mi psal, že mě hrozně chce a podobný kecy.
Nakonec jsem to uhrála ještě na dvě nebo tři kafíčka-vínečka, kde mě dost nevybíravým zůsobem vyslíchal, jak to mám ráda a co jsem nebo nejsem ochotná s ním dělat. Asi jsem se měla sebrat a odejít, ale nějakým pokřiveným patologickým způsobem mě to zajímalo. Zajímal mě on.
Úchyl vlastně vůbec není hezkej chlap. Pro nezaujatého pozorovatele by se zdálo, že je dokonce i docela hnusnej. Žádná vysportovaná postava a miliony na kontě alá Mr.Grey. Vysokej, trošku pupek (někdy trochu víc), spíš nedbalá než elegance a kouřil. A to dost, což mi nechutě smrdělo, ale asi ho to neodnaučím, že. Ale měl charisma a uměl to prostě ukecat. Nicméně jsem se nechala vtáhnout do jeho světa sexu a užívání si. První schůzka proběhla v levným hodinovým hotelu v centru města a pro mě doslova na slepo. Vlastně na mě nejdřív zkoušel, jakej je to hroznej dominantní samec, a že se bude hrát podle jeho pravidel. Jenomže na chvíli ztratil koncetraci, když byl, řekněme v nevýhodné pozici a přišel o krále, použijeme-li šachou terminologii. V tu chvíli mě to přestalo bavit.
Z úchyla se stal škemrající penis, co chtěl akorát vykouřit a oplzle u toho kecat. Nakonec jsem se ukecat nechala. A protože jsem v tu dobu nic jiného na práci neměla, if you know what I mean, tak jsem se s tím prasákem vídala dál. On měl samozřejmě rozehráno několik dalších partií, čímž se netajil ba spíš vychloubal. A ještě chtěl slyšet,"s kým vším se tahám já". Do toho mu ale nic nebylo, že. Každopádně tak nějak jsme to pytlíkovali skoro rok, s většími či menšími pauzami, s mými pokusy o lovestory, viz Voják. Definitivně mu podrazilo židli až seznámení s mým mužem. Tedy přesněji řečeno moje seznámení s mým mužem. Aby nevznikla mýlka.
V průběhu toho naše zvláštního vztahu jsem směrem k jeho osobě samozřejmě pociťovala různé emoce. Nejdřív to byl strach z neznámáho, pak zvědavost, možná chvilkové poblouznění. Představovala jsem si, jestli by s takovým člověkem přicházel v úvahu reálný monogamní vztah. Hodně rychle jsem sama sebe vyvedla z omylu, naštestí jen teoretického. U tohodle chlapa jsem si dávala velký pozor, celou dobu. Když přišel s tím, že se viděl se svojí bývalou známostí, a že mu oznámila, že je asi těhotná, hodně mě to pobavilo a zároveň hodilo do reality. Tak že by mu přeci jen nějaká ustřihla křídla. Každopádně z Úchyla je teď vzorný otec, jak to má se vzorností v manželství už je věc druhá, ale asi to taková hitparáda nebude. Naposledy jsem u něj byla "oslavit" narození jeho dcery, v době, kdy ta chuděra roztrhaná matka ještě ležela v porodnici. To bylo vlastně naposledy, co jsem ho viděla. Z jeho strany pak ještě proběhly pokusy o soulož, ale měl smůlu. Na scénu, kromě mého muže, přišlo uvědomění si, že takového člověka už nepotřebuju. Rozhodně nelituju, že jsem ho poznala a strávila s ním něco málo ze svého vzácného času. Mně zůstanou jen vzpomínky a zážitky. Mohla jsem dopadnout hůř, třeba jako chudák Mike a odnést si malý ubrečený suvenýr. Ne,vlastně nemohla, na tohle jsem měla několikero jištění ;)

Karma

29. května 2016 v 13:44 | trideci |  Myšlenky
Je nedílnou součástí našeho života. Ne, nemyslím plynový spotřebič, který byl ještě za dob našich rodičů velmi populární. Mám na mysli přírodní zákon, neviditelnou sílu, která potvrzuje známé fyzikální pravidlo, že každá akce vyvolává reakci. Staré české pořekadlo "Boží mlýny melou.." by mohlo podstatu karmy také s jistou rezervou vystihovat. V životě se často setíkáváme s lidmi, kteří nám ať fyzickým či psychickým způsobem ublíží. Zanechají v nás stopu. A my bychom jim to chtěli oplatit. Ublížit jim také, provést jim něco mnohem horšího, aby si to zapamatovali. Jenomže právě tahle negativní síla by se obrátila v konečném důsledku proti nám. Je těžké se tím řídit a neříkám, že bych mohla bez viny hodit kamenem. Ale snažím se věci nechat plynout, věřit ve vyšší princip přírody, v sílu, která každému jeho činy po zásluze oplatí. Někdy karma funguje hodně rychle, známe mnoho vtipných videí a obrázků, kdy se někdo chystá provést naschvál a sám na to vzápětí doplatí. Ale to je hodně zjednodušená verze výkladu.
V minulosti jsem se dopustila mnoha činů, přestupků proti vlastní morálce i obecně uznávaným etickým pravidlům. Vztahy na jednu noc, párty, alkohol, drogy, podvádění, lhaní. To vše bylo vykoupeno samotou, odmítáním, znevažováním sama sebe. Byl to jeden dlouhý, nikdy nekončíčí večírek. Vesmír se točil podle mě a trvalo dlouho uvědomit si, že tohle nevydrží do nekonečna. Přesto jsem stále vnímala reálný svět, práci, rodinu, věděla jsem, že se nacházím v jiné dimenzi, která však probíhala paralelně s tou opravdovou. Jenom jsem je pořád nemohla spojit, překročit tu hranici, vystoupit zpoza zrcadla. Dokud zrcadlo neprasklo. Všeho bylo moc, už jsem musela říct dost. Dost sama sobě. Protože soudit druhé je vždy mnohem snažší, než zamést si před vlastním prahem.
Byl to bolestivý proces, odloučení od dosvadního života, ztráta přátel, naprosto jsem musela změnit prostředí. Ve skutečnosti jen málo lidí ví, co vše jsem zažila a nikdo kromě mě, co jsem u toho doopravdy prožívala. Tyhle myšlenky budou vždy uzavřené jen v mojí paměti. Ztráta nejlepšího přítele, uvědomění si, že vás druhý člověk vysává, že vás ničí, nepřínáší vám nic dobrého, a tak ho musíte nechat jít. I když budete ve finále vy vypadat jako ta špatná osoba, ale pouze zachráníte sami sebe. Zachráníte sami sebe od života, kterým nechcete žít, necháte za sebou všechny a všechno, co vás táhne zpět do propasti. Začnete nový život a ten minulý chcete pohřbít. Jenomže ne vše lze utrhnout a zahodit, zašlapat do země, něco se vrací stále dokola, jako kořeny plevele, který i když zahubíte vylézá znova a znova a ani ten největší jed ho nezahubí. A i když budete předstírat, že ten plevel neroste, že ty kořeny zla nepokrývají celé vaše svědomí, nikdy zcela nezmizí. Zakopat mrtvolu hluboko totiž ještě neznamá, že žádná mrtvola není. A i když jí červi sežerou a země si vezme co zbyde, stopy, byť nepatrné zůstanou.
Minulé životy nelze pohřbít.

Magor a Úchyl část I.

27. května 2016 v 19:40 | trideci |  Historky
Původně jsem chtěla tyhle dva příběhy oddělit, jelikož se odehrály v jiných časových rovinách a zdánlivě spolu nesouvisí. Důležité je slovíčko zdánlivě. Protože oba dva, jak Úchyl, tak Magor, se výrazně podíleli na utváření mého dosavadního já. Díky Magorovi jsem procitla do světa dospělých, arogantních, sebestředných kariéristů, což mi pomohlo uvědomit si, že radši budu sama a spokojená, než ve vztahu a utlačovaná. Úchyl mi o několik let později dodal širší perspektivu vidění života, sexu, užívání si mládí. A taky díky nim mám své dvě osobní kategorie, do kterých každý, ale opravdu každý muž zapadá. Buď magor nebo úchyl, nic mezi tím.

Vezmu to chronologicky a začnu Magorem.Poznala jsem ho ve své první práci. Přerušila jsem prvák na vejšce a šla pracovat. Povedlo se mi sehnat celkem rychle hezkou práci, mohla jsem nosit sukničky a lodičky, pracovat v docela luxusním prostředí. Konečně nejsem ta upachtěná středoškolačka, poznám spousty chlapů, tady se to jima bude jenom hemžit, myslela jsem si. Magora jsem si však všimla daleko dřív. Přesně o rok. Před maturitou jsme si do toho klubu, ještě s tehdejším přítelem, koupili členství. A už tenkrát se mi líbil. Dospělý chlap, vysoký, vypracovaná postava, hezký úsměv. Ale byla jsem ta maturantka, holčička z gymplu. Co by na mě viděl. Určitě má manželku a dvě malý děti, takovej chlap nebude sám.
Takže když jsem v inkriminovaném klubu začala pracovat, nemohla jsem z něj spustit oči. A později nejen oči. Jelikož jsem měla odvahu asi jako prvňáček při zápisu, nedokázala jsem ho sbalit, natož se na něj podívat. Nakonec jsem zvolila inkognito taktiku online. Chytil se celkem rychle. První setkání jsem moc nedýchala, a pak už to šlo docela hladce. Chápejte, pro něj to nic neznamenalo, nějaká buchta z fitka. Ale pro mě to měla být první opravdová láska. Já už se viděla jako paní Magorová, v Touaregu s Vuittonkou. Další randíčko proběhlo v kavárně, bože, jak já byla nervózní. Živě si vybavuju, jak jsem utíkala na poslední chvili na autobus, ještě mi zasychal lak na nehty. On přijel na motorce. Jo, na motorce. Na obrovský mašině, celej v černým, neseďet, tak ležím. Neskutečně mu to seklo a přesto, že motorky rozhodně nejsou moje vášeň, dokonale mě na ní útah. Bylo mi s ním hrozně příjemně, povídali jsme si, abych zakryla nervozitu, byla jsem lehce arogantní a drzá. To se mu samozřejmě líbilo. Po kafíčkku jsme šli dolu do garáží, kde mi šel ukázat tu jeho mašinu. Chvíli jsme se loučili, načež přišla první pusa. Žádá nechutná líbačka jako z porňáče. Pusa, hezká romantická pusa. Šestiletá v hračkárně by neměla větší radost. Domu jsem se vznášela na obláčku.
Další randíčka probíhaly v klubu, chodil pravidelně, několikrát týdně,já začala makat, abych se mu vyrovnala. I trenérky mi tenkrát říkaly, že je to na mě vidět. Líbilo se mi, mít ho pěkne pod dohledem. Pak přišla první sprcha, nechtěl se vídat v klubu. Asi aby ho tam nepomluvii nebo co. Tak fajn, takže hra na schovávanou, tenkrát mi to přišlo jako zábava, dneska bych ho poslala rovnou do prdele. Pak zkoušel ještě něco o tom, že jsem mladá atd kecy. Nakonec jsme to nějak pytlíkovali ještě několik týdnů. Byl u mě doma, já u něj. Obzvláště jedna z těch návštěv u něj doma byla zásadní. Přišli jsme, začal si vařit jídlo. Sedla jsem si k němu na linku, na "moje" místečko. Začali jsme se líbat. Skoro jako z toho porňáče. Vypnul sporák. Odvedl si mě do ložnice. Svlíkačka, líbačka, já už bouchala imaginární šáńo. Too soon děvče. Pán se pustil do ústních prací, což mi zrovna nevyhovovalo, takže jsem mu nazančila, že bych už přešla k věci. Nastal výbuch, obloha zčernala, zvířátka se zahrabaly do země, prostě peklo. Přednáška o tom, co jako dělám v posteli s dominantním chlapem, že bych si měla uvědomit, co vlastně chci. V obýváku po mě zařval, a to si pamatuju jako včera "TY tady nejsi ta, kdo rozhoduje". No stála jsem jak přimražená a chtělo se mi brečet. Vždycky, když na to vzpomínám, moje chytřejší a silnější já by se chtělo vrátit v čase, kopnout ho do koulí a vítězoslavně odejít. Jenže tam stálo moje nechápající, s brekem na krajíčku já a ani nedutalo. Nechala jsem odvézt domu a jen co se zaklaply dveře od výtahu, začala hystericky bulet. Mám já tohle zapotřebí, takovou šikanu... No asi jsem to zapotřebí měla, protože jsme se viděli znovu, tentokrát u mě. Bože, proč já byla tak blbá?..Přišel, vypadal zase a pořád dobře. Povídali jsme si, mazlili se a najednou byli nazí v posteli. A opět se měl opakovat scénář. Jenomže tentorát jsem to čekala, takže jsem ho nechala dělat svoje. Ale on se tak urputně snažil, že jem se mohla soustředit jenom na něj a vůbec ne na nějaký vyvrcholení. Takže další průser byl na spadnutí a tentokrát jsem na žádnou bouřku neměla náladu. No takže nezbývalo nic jinýho, než mu zahrát divadýlko. Buď mi to sežral nebo hrál se mnou. Každopádně se tvářil, jako by právě pokořil Everest, tak jsem mu tu radost nemohla upřít. Jenomže tím to opět skončilo. V pozadí hrála televize, na kterou se začal koukat. Prostě si lehnul a čumel na telku. Tak si říkám, jako bude něco, nebude nic.. za pár chvil se uraženě zvednul a začal oblíkat. Tak mu říkám, co se děje a on že se koukám na televizi a k ničemu se nemám. To už jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Nechala jsem ho odejít a volala kolegyni/kamarádce, jak se zase vyznamenal.A že má pořád šanci vyhrát sázku. Vídala se totiž tenkrát taky s jedním chlapem,a nedařilo se nám dostat je úspěšně do postele. Jí se to nakonec moc nevyplatilo, jelikož ten blbeček se vídal se svojí ši bejvalkou rejžožroutkou a nakazil jí nějakou pohlavní nemocí...Taková vsuvka pro pobavení, jakej jsem byly kancl smolařek. Zakletý holky.
Ještě nejakou dobu jsem z něj byla hotová, pořád se mi hrozně líbil. Jenomže už jsem pochopila, že je to Magor. S velkým M. Ten člověk byl posedlý cvičením a životosprávou. Vyrůstal na vesnici v rodině, která se živila knedlíky a omáčkami. V době nástupu na VŠ měl přes sto kilo v tucích. Takovej krásnej kluk. Takže si umíme představit, že si neprošel střední s veleúspěšností u holek, pokud vůbec nějakou holku měl. Na vejšce byl odkázaný sám na sebe. Měl šedesát korun na den, co si vydělal na brigádách. Já ho poznala jako úspěšnýho manažera s luxusní károu, bytem, motorkou, pěkným ohozem. Pár měsíců předtím, než jsme se poznali se zranil. Na teambuildingu. Něco s rukou, kost, šlachy už si přesně nepamatuju. V té bolesti jel sám na motorce do nemocnice, bylo po bouřce, všude popadaný stromy. Zastavili ho policajti, měl co dělat, aby neomdlel, ale nic neřekl. Díky tomu zranění musel na několik operací. A díky těm operacím nemohl cvičit. Takže si představte obsedantního blázna, co nejí k večeři ani rýži, "protože sacharidy", jak nemůže civičt. Takže přestal pro jistotu jíst. Mentální anorexie na spadnutí, ne-li v hlubším stádiu, ale dobře skrývaná. Z mojí strany proběhlo ještě pár pokusů, než jsem pochopila, že kromě jeho nemocný hlavy, je v tom ještě další holka. Dostalo se to ke mně i od dalších lidí. Jenomže jsem to nechtěla vidět. Vrcholem bylo, když jsem jenom v červených lodičkách a kabátku zazvonila u něj doma (ano, hodně jsem chtěla vyhrát tu sázku). Trvalo mu dlouho než otevřel, už jsem se chtěla otočit na podpatku a odejít. Vtáhl mě dovnitř, nejdřív mě seřval co tady dělám, stál tam jen v trenkách. Dodnes nevím, jestli v ložnici někdo byl. Myslím si, že jo. Každopádně být ta holka, rozhodně se neschovávám za dveřma, zatímco by můj chlap ojížděl v předsíni jinou. A to skoro doslova. Každopádně mě vypakoval a to byla konečná. Už i to moje zaslepený já procitlo.
Samozřejmě jsme se dál vídali v práci. Tedy v mojí práci, pro něj to byla zábava. Ale byl moc pohodlný na to, aby měnil místo. A já to rozhodně v plánu neměla. Nakonec jsme se oba tvářili, jako by se nic nestalo, slušně se bavili, jako dva dospělí. Ale mně pomohl dospět on. Pochopit, že když je chlap v pětatřiceti sám, navíc pěknej a inteligentní, někde musí být chyba. Je to prostě MAGOR.


https://playitagaindan.wordpress.com
Další z mých oblíbených filmů s MM, není milionář jako milionář, tady bylo taky dost bláznů