Masky

8. června 2016 v 17:52 | trideci |  Myšlenky
Jako každé ráno stojím v koupelně u zrcadla a líčím se. Při nanášení řasenky si všimnu svých nateklých očí. Ještě před chvílí z nich stékaly slzy a sůl vnich obsažená způsobila otok očního okolí. Mascara, make-up, krycí pudr. To vše nás chrání před zraky okolí, schovává náš opravdový obličej před nechtěnými pozorovateli. Tvoří náš neviditelný štít, za který se schováváme. Všichni nosíme svou masku. Masku, za kterou skrýváme své opravdové pocity, nálady, bolesti.

Ještě před malou chvílí jsem seděla jen v pyžamu a bezradně plakala. Člověk, blízký člověk, od kerého jsem čekala největší pomoc mě zklamal. Místo podpory mi hází klacky pod nohy. A nechá mě topit. Nejraději bych si zalezla zpět do postele a prospala celý den. Uzavřená v bezpečí svého hradu, před realitou hrozného světa. Jenomže takhle to nefunguje. Proto se musím zvednout, sebrat veškeré síly, které ještě zbývají, nasadit svou masku a vyjít ven.

Skrýváme své pocity, protože být slabý není povoleno. Nesmíme ukazovat své nedostatky, protože všude okolo číhají supi, aby se mohli slétnout nad naší ještě nevychladlou mrtvolou. Předsítráme, že jsme jiní, silnější, lepší. Všichni jsme krásní, dokonalí, bez jediné chybičky. Musíme, protože jinak by nás tento svět vyřadil. Slabší jedinci musí být eliminováni, aby uvolnili místo lepším a silnějším.
Jenomže jak dlouho vydržíme předstírat. Kolik času ještě zbývá, než se tenhle domeček z karet zhroutí. A my zjistíme, že není postavený z es ani králů. Ale jen z kluků a desítek, co si musí na krále hrát, aby obstáli.
Společnost nás nutí být stále lepší, jezdit v dražších autech, vydělávat více peněz. Starší muže ukazovat se s mladšími ženami, to je přeci ukázka jejich dobrého postavení. Kam se poděl kult rodiny. Proč je za hrdinu ten, kdo má milenku a luxusní auto. A obyčejný muž, který dělá obyčejnou práci, má svůj obyčejný život a každý den se vrací ke své ženě a dětem, je považovaný za nulu. Ubožáka, který nic nedokázal, za průměr.

Měli jsme šanci. Měli jsme tisíce let na vybudování společnosti. Společnosti, která neubude dokonalá, ale bude funkční. Pro všechny vrstvy. Nebo spíš společnost, kde žádné vrstvy nebudou. Za celou historii lidstva jsme dostali tolik příležitostí, jak napravit své chyby. Řím, antika, touha lidtsva po dokonalosti. A vždy to dopadlo trgédií. Z velikých paláců se staly ruiny, lidé považující se za bohy umírali sami a opuštění. Nebo zrazení. A stejně stále dokola děláme tu samou chybu. A tak nezbývá než každé ráno nasadit masku a vyjít do světa. Nasadit masku a doufat, že nás nikdo neodhalí.



Tragic Comic Masks Hadrian's Villamosaic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama