Torkil Damhaug II.

17. června 2016 v 17:27 | trideci |  Recenze
Opět uloveno v levných knihách, tentokrát jsem šla na jisto. Druhá kniha od Torkila, kterou jsem přečetla, nese název Žhář.

Varování! Následující řádky mohou odhalit rozuzlení příběhu a pokud jste minimálně Sherlock, okamžitě Vám bude jasné, kdo je vrah. Úžasný

Žhář nás přivádí do světa nemocných duší. Duší, které hledají vysvobození v ohni. Jako v minulé knize, nechybí hned na začátku drastická smrt zvířat,tentokrát však nejde o nebohé kotě, ale o celé stádo koní. Tyto nevinné zvířecí duše se stanou obětmi tajemného žháře. Přesto, že nejsem zarytý milovník těchto zvířat, popis celé události od nastražení zápalného mechanismu, po samotné sledování ohně, mi bylo hodně nepříjemné. Ale v tom se právě liší Torkilovo psaní od ostatních, průměrných knih. Jeho vyprávění je velice reálné, detailně popisuje každou sitaci až máte pocit, že jste na místě a vše sledujete očima pachatele.


V celém příběhu se prolínají dva časové úseky. Vyprávění začíná v roce 2003.
Nosnou postavou je osmnáctiletý Karsten. Karsten je velmi nadaný a inteligentní středoškolák, maturant, navenek se však příliš neprojevuje a jeho záliba spočívá spíše v řešení matematických úloh než v sociální interakci. Právě jeho neschopnost běžné komunikace mu komplikuje život a situaci nezlehčuje ani fakt, že se zamiluje do spolužačky Jasmin. Jasmin je z muslimské rodiny, která pro ni má přesně nalajnovanou budoucnost, do které Karsten, ani žádný jiný Norský muž nepatří. Díky učiteli, se kterým se výrazně sblíží, se Karsten dostává do zvláštního spolku. Spolku, který mu možná bude osudným. Místo toho, aby řešil běžné středoškolské problémy a bavil se s vrstevníky,ocitá se v boji s náboženskými předsudky, v tajné válce mezi nacionalistickou norskou skupinou a pakistánskými přištěhovaleckými rodinami. Do jedné z nich patří právě Jasmin. V osudný Velikonoční den se všechny tyto světy setkají. A mají ublížit nejen Karstenovi, ale i jeho rodině. Především mladší sestře, kterou, ač se to nezdá, Karsten nade vše miluje a snaží se ji ochránit.

V druhé části příběhu nás autor přenáší do roku 2011. Do popředí se dostává Karstenova mladší sestra Synne. Ta se snaží odhalit, co se událo oné osudné noci, kdy Karsten zmizel. Pomáhá jí tajemná žena Elsa, která dokáže věštit z karet. V tomto ohledu se Žhář velmi liší od Slepé skrvny. Autor zapojuje magické síly, věštění z karet, předvídání budoucnosti. Elsa se dostává do velmi osobního kontaktu jak se Synne, tak v první části příběhu s Karstenem. Varuje ho, že se blíží nebezpečí. Elsa, která se může jevit jako nevýznamná vedlejší postava, je klíčem k celému příběhu. To ona spojuje všechny postavy napříč časem. Karstena, jeho sestru Synne, tajmeného žháře i učitele Adriana.

Ve většině detektivních příběhů je hlavní postavou policista, ochránce zákona, který řeší vraždu či záhadné zmizení a na jeho postavu se nabalují další, oběti a podezřelí. Torkil Damhaug své příběhy staví přesně obráceně. Celou situaci sledujeme jednak z pohledu pachatele a pro kontrast i z pohledu oběti. Samozřejmě předem nevíme, kdo se obětí stane a kdo přesně je pachatelem. Policejní element se v příběhu také objevuje, ale je odsunut do pozadí a jen lehce se života hlavních postav dotýká.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama