Zrozeni ze tmy

7. června 2016 v 8:40 | trideci |  Příběhy
Emma klečela na záchodcích klubu Euphoria. Právě si přitiskla jedním prstem pravou nosní dírku a levou, za pomoci ruličky vytvořené z bankovky, silně nasála bílý prášek připravený na vodní nádržce toalety.
"Ty kráso, to je síla, to se Deanovi povedlo" , pronesla směrem k Sáře, která zatím hlídala dveře od kabinky, protože nešly zamknout. "Jo, jo, tak dělej", vyštěkla na Emmu, která zatím pomocí kreditní karty drtila druhou kuličku prášku a vytvářela z něj úhlednou linku o délce asi pěti centimetrů. Když byly hotové, spláchly, vyšly z kabinky a vydaly se směrem k baru. U barmana si objednaly dvě vodky s red bullem a čekaly, až droga začne účinkovat.
Tančily uprostřed parketu, hudba byla naprosto ohlušující a klub narvaný k prasknutí. Emma nikdy nedokázala pochopit, jak může i několikrát naředěný kokain takhle působit. Ale rozhodně nad tím moc nehloubala. V kombinaci se správným množstvím vodky vždy dokázaly protančit celou noc a ráno po cestě domů ještě spořádat kebab s extra porcí hranolek. Tenhle večer měl však dopadnout jinak. Na baru postávala parta basketbalistů. Byl konec července, takže museli být na letním soustředění nebo přátelském zápase. Emma se Sárou prováděly dlouhodobý barový průzkum, přičemž zkoumanými vzorky byli samozřejmě muži a tématem byl druh sportu, kterým se živí, případně, kterému se rekreačně věnují. Jasnými vítězi, po podrobném zkoumání velkého množství vzorků, se stali basketbalisti. Emma ten večer měla lepší náladu než obvykle, koktejl namíchaný z drog a alkoholu jí dodal potřebné seběvědomí. Nakráčela si tak přímo k tomu nejvyššímu a nejtmavšímu z nich a vtáhla ho na parket. Bylo jí uplně jedno, jestli se někdo dívá, v tu chvíli měla svůj svět. Sára si vybrala nejmladšího z nich. Nemusely se moc snažit. Černí kluci byli po evropských holkách jako diví.
Nad ránem všichni čtyři vypadli z klubu, venku se již rozednívalo. Měli namířeno na koleje, kde pánové dočasně bydleli. "Koleje, děláte si prdel, kolik Vám je?", vyštěkla Sára. Anglicky jí vysvětlili, že jsou ve městě první noc a trenér jim přes svaz zatím zařídil přespání na kolejích poblíž haly, kde měli přátelský zápas a zítra už se stěhují do hotelu. "To nám může být u zadku, zítra už mi budete ukradení pánové", pronesla Emma směrem k Sáře a začaly se hihňat. Když dorazili ke správnému bloku budov a protáhli se kolem noční vrátné, ocitli se v pokoji dva na tři metry. Stěny byly jako z papíru a z jedné postele na druhou se dalo dosáhnout s nataženou rukou. "Tak tohle nedám", pronesla Sára a společně s mladíčkem a dekou zamířili do sprch přes chodbu. Emma s jejím Norským samcem zůstali v miniaturním pokoji. Její výřik, když do ní pronikl, se nesl přes celé patro a musela ho slyšet i vrátná dole v kukani. Nic většího v životě neviděla, ani necítila. Když se kolem poledne všichni probrali, Emma se Sárou se sbalily, proběhly přes nádvoří plné studentů a sportovců ze zahraničních patnerských škol, naskočily na taxi a jely se konečně pořádně prospat k Sáře domu.
"Tak to byla teda noc", pronesla Emma a spokojeně usnula, přitulená k Sáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 7. června 2016 v 16:32 | Reagovat

pěkné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama