Červenec 2016

Na cestách

31. července 2016 v 21:28 | trideci |  Recenze
Cestovatelský blog konečně v provozu!

http://hrabenkaahorolezecnacestach.blog.cz/

A proč? Protože cesta byla užásná, protože si zaslouží zmapovat, protože další cestovatelé budou hledat inspiraci stejně jako já.
A samozřejmě protože je to úžasně, vtipně a zábavně napsáno!
Jsem skromné děvče, já vím.



Jak jsem se (ne)vzdala podpatků

28. července 2016 v 15:50 | trideci |  Myšlenky
Když jsem dnes ráno funěla do krpálu vedoucího od našeho domu přímo na náměstí, za kterým se nachází naše redakce, klíny stěží vyrovnávaly sklon čtyřiceti pěti stupňů a já si říkala, že podpatků se nevzdám, i kdybych si měla zvrtnout kotník na nejbližší kočičí hlavě.
Naše nejsevernější (velko)město moc rovinatých cest nenabízí a podpatkům nepřeje ani nepravidelná návaznost či samotná neexistence chodníků. Celkově ode mě bylo očekáváno, že všechny lodičky rituálně spálím a budu nazouvat už jen holiny a pohorky. Chyba lávky, Hraběnkou jednou, Hraběnkou navždy.
Jisté kompromisy byly ovšem nutné. Jedny lodičky zůstavají zaparkované v kanceláři pod stolem a slouží jako zachránci v neplánovaných situacích, jako například tiskovka MISS. Další jsou v záloze a voleny při zvláštní příležitosti a s vědomím, že cesta od bytu do Imperialu na Grand opening party je více méně po vrstevnici.
Při poslední návštěvě divadla jsem taky byla hrdinkou, zavešená do rámě mého muže, hlídající každý cm chodníku přede mnou, obutá v mých nejoblíbenějších šedých lakovkách ze Zary. Liják po cestě zpět nás lehce popohnal, a tak v podstatě v mužově náručí jsem letěla Pražskou ulící, sklon nesklon, špičky bot se sotva dotýkaly povrchu zemského a já se modlila, ať už jsme doma, kde jsem následně boty zahodila i s nohama.
A tak při poslední návštěvě starého bytu, který nyní okupuje můj velectěný bratr, jsem se probojovala komorou, do které byly deportovány všechny věci, které jsem si dovolila v bytě ponechat a vyhrabala několik párů bot na klínku!
Když jsem z útrob temné přeplněné místnosti vyhazovala jednu botu za druhou, muž to komentoval slovy "to už jsou třetí, stejně hnusný boty". Pro jistotu jsem přidala pár letních šatů, které jsem při listopadovém stěhování opravdu nepotřebovala.
Dnes je čtvrtek a měla jsem na sobě tři ze čtyř párů. První, klasické slámovky "od Tomíčka", bačkůrky, které se osvědčily už minulou sezonu, mě donesly do práce první dva dny po dovolené. Cesta krpálem dolu sice nebyla úplně nejšťastnější volbou, ale dnes už jsem byla chytřejší (a obešla to).
Druhé "korkáče" z HMka se v úterý neplánovaně projely zpět do matičky Prahy na koncert Rihanny. Řeknu vám, platit si lístek, tak jsem nasraná. Přišla v půl desátý, hrála do jedenácti, polovina písniček zněla stejně a ani přídavek se nekonal. Za mlada jsem zažila lepší koncerty.
Třetí klínky od Bati, které mám ještě od dob střední školy a dokonce jsem je chtěla udat kamarádkám na předstěhovacím bazaru, se mi hodily dnes. V botníku tak čekají poslední dětátka, sandálky s širokým podpatkem a páskem kolem kotníku, pořízené ve Spenceru asi za 250,-. Jsou to Insolie,PC 1200,-, no nekup to. Příští víkend jsme pozvaní na svatbu, tak se taky dočkají svojí příležitosti. Nemluvě o dalších krabicích plných nádherných botiček, které tady nevyužiju a musí vyčkávat v temnotě komory.
Je to každodenní boj, přemítání cesty a hlídání každého kroku.


Ale jak říká MM...



Sharp objects

26. července 2016 v 16:29 | trideci |  Recenze
Zamáčkněte slzu, zahoďte kapesníčky, jsem zpět. A to doslova. Po třítýdenní pauze z velmi nepředvídatelných důvodů (dovolené) jsem zpět v Čechách a mohu se věnovat třem deckám.
Jednalo se o mou první netradiční dovolenou, vlastně to nebyla dovolená,ale cestování, jak mi bylo mnohokrát vysvětleno. Protože to je přeci rozdíl. Žádné válení na pláži v rezortu, ale poctivá makačka s batohem na zádech a mapou v ruce na druhém konci světa. Vlastně chci založit ještě jeden blog, který bude celý věnovaný cestování a tahle dovča bude parádním startem. Tři týdny v Indonésii si zaslouží vlastní prostor. Jelikož obsah zavazadla a jeho váhový limit byl značně omezen, musela jsem se vydat na cesty bez knihy. Čtečku nemám, protože "papír je papír" a tablet jsem z bezpečnostních důvodů nechala raději doma. Po dvou týdnech absťáku a s vědomím, že poslední 4 dny již budeme na jednom místě, tudíž se s knížkou nebudu nikde tahat, jsem naběhla do knihkupectví a vyšla s Gillin Flynn a jejími Sharp objects. Vzhledem k tomu, že na Bali nemají pochopení pro české čtenáře, kniha byla samozřejmě v angličtině, alespoň mi vydržela o den dva déle.

Gillian známe pro její slavnou Gone Girl (Zmizelá) a neméně známé Dark places (Temné kouty). První dva tituly jsem dříve viděla ve filmovém zpracování, a tak byl výběr Ostrých předmětů bez váhání.
Hlavní postavou je novinářka Camille, která pochází z malého městečka Wind Gap, v současnosti však působí v Chicagu. Dvě brutální vraždy malých děvčátek ji přivedou zpět do rodného městečka, když její šéf rozhodne, že pojede právě o nich napsat reportáž.
A tak se Camille musí vydat zpět do minulosti, do maloměsta, kde i zdi mají oči a uši, kde minulost se nezapomíná a kdo doteď z městečka neodešel, už navždy zůstane.
Příběh sleduje vztah mezi Camille a její matkou Adorou, zbohatlickou paničkou žijící v luxusním sídle, která nikdy nemusela pracovat. Vztahová linie zachází ještě o generaci dál a to ke vztahu mezi Adorou a její matkou, Camillinou babičkou.
Kromě zavražděných dívek, se v příběhu objevuje ještě jedna postava, která vyvstává z mrtvých. Je to Camillina sestra Marianne, která zemřela před mnoha lety na neznámou nemoc. Přesto, že o ni Adora tak moc pečovala, Marianne zemřela vě věku blízkém právě zavražděným dívkám a o to psychicky náročnější pro Adoru i Camille celý případ je. Kromě Camille a zemřelé Marianne, má Adora ještě jednu dceru, Camillinu nevlastní sestru Ammu.
Amma je třináctiletá puberťačka, která doma a ve společnosti matky vypadá jako malý andílek hrající si s domečkem pro panenky. Ve skutečnosti je obávanou školní královnou, která má okolo sebe spolek vycvičených kamarádek, šikanující mladší i starší spolužáky. Účastní se středoškolských večírků, pijí alkohol, užívají drogy a vystavují svá předčasně vyspělá těla na odiv. Camille si k Ammě nikdy neuměla najít cestu už jen proto, že věkový rozdíl by mohl z Camille udělat Amminu matku.
Kromě špatného vztahu s matkou se Camille musí vyrovnat s vlastními démony, kteří sílí, čím více se blíží k rodnému městečku. Přesto, že se snaží navázat dospělý vztah s policejním vyšetřovatelem, který má případ na starosti, její staré zlozvyky jí tahají zpět ke dnu. Situaci nenapomáhá ani maloměšťáctví bývalých spolužaček, které si vzaly bývalé školní fotbalové hvězdy či bohaté obchodníky a žíjí si své v čase zastavené životy za zdmi obrovských paláců, se dvěma dětmi, řídící městská SUV v díře jeménem Wind Gap.
Hlavním podezřelým je starší bratr druhé zavražděné dívky. Už jen proto, že celá jejich rodina se přistěhovala a nepochází z městečka. Byly zavražděné dívky opravdu nevinnými andílky, proč jim vrah vytrhal všechny zuby a jak je možné, že nebyly sexuálně zneužity, to jsou otázky, které musí nejen policejní vyšetřovatel "Kansas city", ale i Camille rozluštit.
Kromě odhalení vražd dvou dívenek, se v příběhu rozklíčovává i dávná smrt Marianne. Byla péče Adory opravdu čistou mateřskou láskou nebo její chování mělo zcela jiné důvody? Je Camille, potažmo Amma v domě matky v bezpečí rodinného hnízda nebo spí přímo v doupěti hada? Tyto a spostu dalších otázek vyvstávají s každým otočením stránky. Patologické stavy, narušené osobnosti skrývající se za luxusními závěsy a hromadami prášků na předpis, osoby, které nikdy neopustily maloměsto a v neposlední řadě děti, které dávno dětmi nejsou, to vše skrývají Ostré předměty od Gillian Flynn. Za mě nejlepší z celé "trilogie".