Chřipková

21. října 2016 v 12:30 | trideci |  Myšlenky
Třetí den jsem zavřená doma. Ve společnosti horkého čaje s medem a zázvorem, paralenu a stopanginu. Samoléčba. Za okny se ukazuje pravé podzimní počasí v plné síle. Všechno je šedivé a zamračené. A mokré. Včera odpoledne na chvíli vykouklo slunce a rozzářilo oblohu. Stromy ve větru jako by tančily a listí postupně přecházelo ze zelené do žluté až k hnědooranžové. Nádherná paleta barev. Poslední měsíc neobouvám skoro nic jiného než holinky a okolo krku omotávam obrovskou šálu se vzorem kostky, která mě měla chránit před studeným větrem. Její vínová barva ve mně evokuje Vánoce. Nevyhneme se jim, jsou za dveřmi. Obchody už jsou plné čokoládových figurek a kýčovitých dekorací. Podzim je taky období, kdy naprosto přirozeně přecházíme k pití červeného vína. Vína, které je na horké léto moc syté a těžké, které vás v chladných dnech zahřeje a potěší. Jeho rubínová červeň zabarví nejdřív sklenku a potom rty.
Včera večer, když už jsem se chystala spát, zabalila se do dvojité zimní peřiny, na sobě flanelovou teploučkou košili, jsem otevřela místo knihy výjimečně tablet. Po posledním hektickém týdnu, pracovních povinnostech, znavená nemocí, rozklikla jsem stránky blogu a nestačila se divit. Můj článek byl na titulce a namísto běžných dvaceti přečtení jich měl skoro dvěstě. V tu chvíli jsem měla obrovskou radost a hned začala odpovídat na všechny ty komentáře pod ním. Příjemným překvapením bylo, že většina z nich byla pozitivní, lidé se v článku poznávali, sdíleli stejné pocity. I ty zdánlivě negativní komentáře byly konstruktivní a cítila jsem z nich zájem. Potěšilo mě hlavně to, že naprosto cizí lidé umí projevit náklonnost a podpořit. Dnes se většinou setkáte s negativním postojem, posměšky, prostě je snažší "hejtovat", než sám něco dokázat. Použijeme-li slovník dnešních puberťáků.
V naší firmě se za posledních několik měsíců událo hodně změn. Většina stávajících zaměstnanců byla nahrazena, přišli noví lidé, nové vedení. Já zatím zůstávám. Stojí mě to hodně nervů a nutí právě k takovým zamyšlením, jako v nedávném příspěvku. Lidé často ze strachu zůstavají na místech, kde nejsou spokojení nebo jsou dokonce nešťastní. Nemůžeme dát všichni hrdinsky výpovéď, poslat šéfa do patřičných míst a hrdě odkráčet do západu slunce. I když kolik lidí právě po tomhle netouží. Plus pár vybraných slov a gest.
Četla jsem různé motivační články, stálo v nich "co byste dělali, kdyby nezáleželo na penězích" a podobné úvahy. Nikdo by dobrovolně neseděl za stolem v černobílé kanceláři a nedělal otrockou práci. Jsme svázáni konvencemi a vlastním strachem. Kamarád mi půjčil knihu "Kam se poděl můj Sýr". Kraťoučký motivační příběh o lidech a myškách, který nádherně vystihuje povahové vlastnostni většiny lidí a každý se v něm najde. Přečetla jsem jej teprve nedávno a stále o něm přemýšlím.
Aktuálně je ve hře nabídka na zajímavou spolupráci. Na projektu, který už je víceméně rozjetý, jen potřebuje trochu podpořit. Nestálo by mě to žádné peníze. Jen čas, energii a vlastní invenci. Pracovala bych s lidmi, kteří jsou moji kamarádi. Z dlouhodobého hlediska by to však znamenalo opustit bezpečí sýrové stanice a vydat se do bludiště. Do neznáma. Překonat strach a zjistit, že někde čeká mnohem větší zásoba Sýra, jenom mít odvahu jí objevit. Ať už pro vás Sýr znamená peníze, štěstí, to správné uplatnění nebo navázání nových přátelství. Nebojte, nezbláznila jsem se. Jen jsem použila podobenství právě z té knížečky. Kdyby měla vyzařovat nějakou barvu, bude to žlutá, možná až sytě oranžová, kterou sice ráda nemám, ale je to barva nabitá energií. Je to barva Slunce.
Já si momentálně připadám jako vybledlá starorůžová. S náznaky do šeda. Nemoc i přemýšlení nad prací, budoucností, tím, co bych vlastně chtěla dělat, a jak se k tomu dostat mi ubírá na sytosti. Už se těším, až budu zase pěkně vybarvená fuchsiová.


http://knco.com/enjoying-the-fall-colors-on-vacation/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 21. října 2016 v 13:17 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení, dnes ale bohužel málo lidí dělá práci kterou by si přáli. Bydlím v regionu, kde je vysoká nezaměstnanost, takže tady je člověk rád když má aspoň něco. Moc pěkný článek

2 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 25. listopadu 2016 v 15:50 | Reagovat

Pěkně napsáno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama