Melírek? Nikdy víc!

25. listopadu 2016 v 15:38 | trideci |  Historky
Musím se s vámi podělit o příběh. O historku, jak jsem si totálně zkurvila vlasy. Pardon, ale jiné slovo prostě nelze použít. Už jsem se chtěla svěřit před měsícem, ale pak jsem to zavrhla. Středeční návštěva kadeřnice mě však dodělala. Pokud se chcete pobavit, nalijte si skleničku vínka a čtěte.

Jako přírodní brunetka jsem vyzkoušela snad úplně všechny barvy. Na střední jsem nosila hnědou v různých kombinacích, vlasy jsem si barvila od patnácti. Asi tři roky zpátky jsem byla rezavá, jak když hoří Brandejs, jak říkavala babička. Používala jsem barvu "Mango" od Lorealu. Byla nádherná, lesklá a vlasy po ní vypadaly překvapivě zdravě. (Nejedná se o placenou reklamu, vážně :) Po čase mě začala nudit a přešla jsem, díky kamarádce/kadeřnici zpět na hnědou a záhy na ombre. No a když už jsem měla polovinu vlasů odbarvených, nedalo mi to a chtěla jsem zkusit blond. Opět jsem povolala kadeřnici Nicol a výsledkem byla krásná blond. Niki pracuje v luxusním salonu v Praze, kde bych se nedoplatila, takže když má volno, přijde kě mně domu a kouzlí.

Na podzim mě blond přestala bavit. Přes léto mi jednou díky matčině posedlosti čistotou a přemíře chloru v bazénu vlasy dokonce zezelenaly, ale vše se dalo zachránit. Dokud jsem v říjnu nešla do DMka a nevrzla si na hlavu dvě balení čokoládově hnědé Lorealky. Výsledek byl krásný, několik dalších měsíců jsem si vlasy nebarvila, jen nechávala stříhat, vymýšlela si ofinu a pak zase ne. To jen pro představu, že to se mnou není lehké. Niki mě chtěla přizabít.


Asi před měsícem jsem si řekla, že by chtělo změnu. Víc jak rok jsem si vlasy nebarvila, až na lehké zbytky barvy na konečních, jsem tedy měla svojí hnědou. Jenomže Niki na mě neměla vůbec čas, pak si dokonce dovolila odjet na Kanáry, mrcha! :D A já, netrpělivá, okamžitě chtěla být blond. Vzala jsem to tedy do svých rukou.

Nejdřív jsem zkusila oběhnout kadeřnice tady ve městě, ale buď mě vyděsil vzhled salonu, vzhled kadeřnice nebo cena. Nezbývalo než zajít do starého dobrého DMka a začít sama. Koupila jsem si Ombre v krabičce od Lorealu (vážně to neni placený) a lehce si zesvětlila konce a pár pruhů okolo obličeje. Výsledek vypadal velmi dobře, lehounký přechod, pro mě viditelná změna.

Po týdnu přišlo druhé kolo, tentokrát jsem to vzala trošku víc nahoru, než jen k uším, jak doporučovali. Výsledek vypadal opět vcelku dobře, vlasy už chytaly lehce do zrz, ale to stále ničemu nevadilo.

Pokud číslo tři. Kadeřnice stále neměla čas a já trpělivost. Tentokrát to vezmu Ombre až ke kořínkům a přes celou hlavu hodím světlý přeliv, ten to krásně srovná. (Pokud to čte profesionální kadeřnice, určitě už sprostě nadává.) Hodinu jsem si tedy kartáčkem a odbarvovačem poctivě proužkovala vlasy, abych na žádné místo nezapomněla, nic nevynechala, neměla fleky. Výsledek byl všelijaký, na koncích, kde ombre šlo už potřetí byla barva samozřejmě světlejší, někde se nějaký tenflíček objevil, ale celkově pořád žádná katastrofa. Přišla na řadu závěrečná barva.

V drogerii jsem strávila asi dvacet minut, vybíráním odstínu. Zvolit platinovou, měděnou, šedou blond? Překryje to? milion otátek, na které by kadeřnice uměla odpovědět, ale já byla chytřejší. Vybírala jsem tak dlouho, až jsem přebrala. Vzala jsem tu nejvíc blond, která byla zároveň odbarvovač. (Kadeřnice, běžte si dolít víno.)

Takže jsem v koupelně, vlasy mám od rezavé po světlou blond a nanáším platinovou. U kořínků mi okamžitě začíná působit a vyžírat barvu. Ještě, než dodělám zbytek hlavy, vidím, jaká katastrofa se nezvratně blíží. Až to pláchnu, třeba to bude vypadat líp! (Kadeřnice, dolít.) Samozřejmě, vypadalo to po umytí ještě hůř. Kořínky odarvené do platinové, místy do žluté a délky vlasů v podstatě beze změny. Proboha, vypadám jak EMINEM! Muž vešel do koupelny a mou domněku potvrdil, načež z obývaku začalo hrát "Sliiim shadyyyy"...

Nasadila jsem tedy čepici a jela do drogérky pro barvu, kterou bych tu hrůzu zakryla. Zoufalství se stupňovalo, chtěla jsem vypít hektolitr vína, ale musela jsem řídit. Měla jsem dvě možnosti. Vzít tmavě hnědou a celý tenhle pokus ukončit, a nebo zkusit trefit takovou blond, která by to zvládla překrýt. Kadeřnice si dolévají víno a správě tipují, že jsem vzala Mandlovou blond. Přeci si to zase neobarvím na hnědo, když už jsem tohle všechno absolvovala.

Mandlová udělala svoje, po prvním umytí se žluté kuřecí odstíny srovnaly a Eminem byl pohřben. Vydržela jsem tak tři dny. Než jsem měla jít do práce. Mezitím jsem si umyla hlavu a kuře začalo zase ožívat. Fajn, POSLEDNÍ POKUS.
V podělí ráno před prací, aby mě TAKHLE nikdo neviděl, jsem doběhla pro POSLEDNÍ barvu. Vzala jsem šedou blond. Nejtmavší z blond, v podstatě světle hnědá. Po umytí a vyfoukání výsledek vypadal vážně dobře! Tlumená, světlá barva ladila k mojí olivové pleti, nikde nebyly vidět fleky, ani žluté tóny.

To bylo 1.listopadu. Jak se barva začala vymývat, u kořínků začala zelenat a v délkách se objevovalo kde co. Končím s pokusy, řekla jsem si, jdu ke kadeřnici! (Kadeřnice si ťukají na čelo a říkají si konečně! Dolít víno.) Na doporučení od kolegyně, která má krásné melíry a světlé vlasy, jsem se objednala k její kadeřnici. Vzala mě celkem rychle, protože jsem vážně prosila.

Středa 12:00

Přijíždím do sídliště, kde má salon. Vidím zamřížované kadeřnictví v přízemí paneláku, uvnitř několik osob. Vcházím.
Je tu čisto, ale interiér prošel změnou naposledy v osmdesátých letech. Hrůza. Ještě mám šanci utéct. Počkám, než Kadeřnice nanese důchodkyni barvu a jdu na stříhání. Sanžím se ignorovat průměrný věk zákaznic 65let a říkám si, že se tu babči prostě sešly...

12:30

Máme ostříháno, zatím to nevypadá tak hrozně. Můj střih bylo delší mikádo v jedné délce. Kadeřnice mi chtěla vlasy prolehčit a dát jim tvar. Jinými slovy mě totálně oškubala. Chápu, že kadeřnice rády stříhají, ale tohle bylo vážně moc. Navíc mě každou minutu okřikla, že hýbou hlavou. Za chvíli jsem se bála i nadechnout. Nemluvě o tom, když jsem si dala nohu přes nohu! V žádným případě, sundat, nebo budu sedět nakřivo!

13:00

Stále mám šanci utéct. S pár melíry na hlavě, ale dalo by se. Nechám si dodělat melíry po celé horní polovině hlavy a už se začínám modlit.

14:00

Melíry jsou skoro hotové, začíná nanášet barvu. Zvolí tmavě hnědou, kterou natře mezi melíry. Moje představa je taková, že budu mít hustý melír, mezi kterým bude místy tmavší barva. Pravda je, že jsem jí takto tmavou barvu odsouhlasila, ale nemohla jsem vidět, kolik barvy v poměru k melíru na vlasech bude.

14:20

Barva je nanesená, teď 20 minut čekání. Snažím se nemyslet na výseldek. Pokračuji v modlení.

14:40

Jdeme smývat. Jelikož mám najednou melíry i barvu, musí mi alobaly pořádně přimáčknout k hlavě, aby k nim barva nenatekla. Což samozřejmě brutálně tahá. Nesnáším ani česání plochým hřebenem, natož tohle! Vymyje tmavou barvu a teď má teprve přijít bolest. Začíná mi sundavat ty alobaly, které mi předtím přišroubovala k hlavě. Mám pocit, že mi už vyrvala všechny valsy. Gumové rukavice, které si nasadila, tahají za každý jeden vlásek, kterého se dotkne. Chce se mi brečet a modlení nepomáhá. Těším se na příjemné mytí, místo toho přichází něco jako drbání prasete.

14:50

Sedím před zrcadlem, ručník sundaný z hlavy a vídím to peklo. Blond proužky jsou jako malí hádci svinutí v jednotlivých pramíncích a všude okolo je černo! Resp. tmavě hnědá barva, která je naprosto dominantní a melíry v ní skoro nejsou vdět. Začíná foukat. Moje rozbolavělé kořínky a pokožka hlavy už omdlívají bolestí. Já brzo po nich. Kulatým kartáčem tahá jednotlivé pruhy vlasy proti fénu, aniž by je předtím rozčesala. To už nevydržím a musím jí říct ať okamžitě přestane. Nebo jí zabiju. Dofouká mi vlasy jen za pmocí prstů a fénu.


15:00

Platím tisíc korun, usměju se, poděkuju a odcházím. Na hlavě mám zebru a vypadám jak Eržika. Měla jsem jet do rovnou do Prahy na večerní konferenci. Říkala jsem si, že tam pojedu jako pěkná blondýnka. Místo toho jsem jela jako špinavá cikánka s barvou po celém čele a tvářích domu. Umýt se, umýt si hlavu a brečet. Vážně se mi chtělo brečet, protože tohle nedám, takhle měsíc až dva do dalších melírů, které by to možná zachránily, nevydržím.

Čtvrtek 8:30

Běžím do tesca. DMko má ještě zavřeno. Kupuju Horkou Čokoládu a prosím všechny svaté, ať mi to překryje.

10:00

Mám na hlavě od tmavě hnědé po skoro černou všechny odstíny. Vlasy vypadají, že je přejela sekačka a pak se na ně převrhl kýbl barvy. Musím běžet do práce. Už teď jdu pozdě. Asistetka mezi dveřmi na mě, "jéé ty máš zase tmavou". "Veru, neptej se, TEĎ NE!".

Pátek 12:30

Příchází kolegyně Lenka, která mi kadeřnici doporučila. "Jééé, ty jsi zase tmavá??"
"Lenko, neptej se..."
................

Jako malá jsem často sedávala u babičky, která mi česala vlasy kartáčem. Měla jsem hodně dlouhé vlasy a od nikho jiného se nechtěla nechat česat. Babička mi vždycky říkávala, že mám na hlavě poklad. Že takhle pevné, zdravé a husté vlasy jsou rodinné dědictví.
Promiň babi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 25. listopadu 2016 v 19:31 | Reagovat

By Tě měli zbavit svéprávnosti, a to nejsem kadeřnice..:)

2 Trideci Trideci | 25. listopadu 2016 v 20:34 | Reagovat

[1]: mozna ;)

3 Andrea V. Andrea V. | Web | 25. listopadu 2016 v 20:37 | Reagovat

Tak to se "povedlo" :) Můj největší vlasový průšvih byla světlá platinová blond u hlavy a oranžově rezavá v délkách, když jsem se odbarovovala doma silným peroxidem (4-6 odstínů) ze střední hnědé. Niky tě ukřižuje :)

4 trideci trideci | 25. listopadu 2016 v 20:41 | Reagovat

[3]: jojo dam si ted pokoj na nejakou dobu "jsem vyleca", jak se rika :D

5 trideci trideci | 25. listopadu 2016 v 20:42 | Reagovat

[4]: * vylecena

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | 27. listopadu 2016 v 14:35 | Reagovat

no páni...myslím že problém je to časté barvení taky...
já mám teda skvělou kadeřnici a levnou a sice jsem se teď odstěhovala poměrně dál od ní ale stejně dojíždím za ní, jinde bych se bála:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama