Duben 2017

Příběh třetí

6. dubna 2017 v 12:07 | trideci |  Příběhy
Kocovina

Do pokoje se škvírou mezi závěsy prodral proužek světla. Přistál mi na obličeji a polechtal na nose. To mě trošku probralo. Fuj, to jsou ale hnusný závěsy. Tak moment. Tohle nejsou moje závěsy. Kde to ksakru jsem.

Začínám se probírat. Hlava mě třeští a v hubě mám jako v polepšovně. Budu blejt nebudu blejt, to je oč tu běží. Radši žádný rychlý pohyby. Chce se mi chcát. Kde je tady hajzl. Pomalu se zvedám z postele. Rozhlížím se po pokoji. Zažloutlý závěsy sahající až na zem k odporně zapáchajícímu hnědočervenýmu koberci. Vedle postele jeden noční stolek s rozbitou lampičkou. Na stolku rozbalený kondomy. Kurva. Postel rozházená, na polštáři vedle mě otisk make-upu. Na druhý straně vedle postele dámská kabelka a punčochy. Jsem nahej. Doprdele, kde mám oblek. Včera jsem určitě odcházel v obleku. Bylo to včera?

Z pokoje vedou dvoje dveře. Jedny budou na chodbu druhý do koupelny. V pokoji je tma, jenom ten debilní proužek světla co mě probudil do týhle šílený reality. Rozhrnu závěsy. Podle kolejí a továrních hal to nevypadá na zrovna žádanou lokalitu. Ani ten hotel neni žádnej Hilton. Cejtim ze sebe ženskej parfém. Asi fakt hodim. Zkoušim první dveře. Aha chodba. To by se asi uklízečka divila, potkat mě takhle.

Druhý dveře teda musej bejt ta koupelna. Místo kliky je na dveřích koule. Na hovno. Asi na potřetí se mi podaří otevřít. KURVA DOPRDELE! Tak už asi vim, komu patří ta kabelka a punčochy. Jenomže tahle, ta už je potřebovat nebude. Poblil jsem se.

--------------------------------------------

Pátek večer, mohl bych si vyrazit někam zašpásovat. Trošku vyhodit z kopejtka. Kurva, jak to mluvim, nejsem žádnej vesnickej buran z americkýho zapadákova. Proště zakalit a vojet nějaký kočky. Tak, lepší. Volám Karlosovi, ten je klasicky v posilovně a nebere to. Hlava vymazaná steroidová. Zkoušim Pepana, ten nikdy nezklame. Že prej musí se starou bejt doma. Slíbil jí to za ten poslední průser. Tak jsem zase sám. Jako vlk vyřazenej ze smečky. Ale já si nějakou srnečku ulovim.

Přivezli mi z čistírny můj novej oblek od Bosse. Stál trochu přes rozpočet, ale holky na něj letěj. Ještě když přijedu až před bar károu a chvilku se u toho svýho bávíčka poukážu, jakože třeba telefonuju. Důležitej business, znáš to. Vejdu do baru a objednávam si rovnou dvojitou vodku s redbullem. Servírka dostává tučný dýžko. Opřu se loktama o bar a obhlížim terén. Tyhle zlatokopky miluju. Jsou to takový husičky jednoduchý. Když jim naslibuješ kabelky od Korse, hned ti nastavěj. Ale to víš, že půjdeme nakupovat. Do Pařížský, kam jinam. A už mi ho hulí pod stolem. A to jsem jí ještě ani nemusel koupit drink.

Ale na tohle dneska nemám náladu. Dal bych si nějakou výzvu. Nějakou pěknou, chytrou kočičku, která mi nedá jen tak. Abych se musel trochu snažit. Do Baru dorazim kousek před půlnocí. Zábava se slušně rozjíždí. Objednávám si dvojitou vodku a barmanka dostává pěkný dýžko. U stolu sedí skupinka holek, slepice. Všechny jsou připravený, zmalovaný, v šatičkách, kozičky vystrčený. Jen jedna ne. Sedí v rohu, vlasy stažený, sukně ke kolenům, výstřih nula a tváří se dost nasraně. Žádná ošklivka, jenom si na ní hraje. Počkám si, až se oddělí od stáda. Nemám kam spěchat. Tohle mě baví.

--------------------------------------------

Tak teď jsem regulérně v hajzlu. Volám Karlosovi, dement, zase to nebere. Jednou ho tou jeho činkou vezmu po palici, aby se probral. Pepane, ty vole, dělej, zvedni to. KURVA, KURVA, KURVA.
Někdo klepe na dveře. Táhni do hajzlu, žádnej úklid. Jsem měl málem infarkt, bába jedna.
Koukám do vany a mám co dělat, abych se zase nepoblil. Ta holka je dočista tuhá. Na zemi se váli zbytek jejího oblečení, boty, flaška vodky a nějaký pilule. Tohle neni dobrý. Je úplně modrofialová. Nechci na ní šahat. Ale co když třeba jenom omdlela. Hovno, tahle je dočista tuhá. Nevidim krev, to je dobrý znamení. Co když to byla nehoda?! Na čele má modřinu, spš na spánku. Modročernej flek, jako pavučina. Sahám na ní. Je úplně ledová. Voda ve vaně taky. Něco v ní plave. Rtěnka? Ale namalovaná neni. K čemu by sakra potřebovala...rozhlížim se po koupelně a najednou to vidim. Zrcadlo. Je tam vzkaz.. VRAH!..mým písmem?!


--------------------------------------------

Ani ne za čtvrt hodiny šly pipinky tancovat, ale Tajemná zůstala sedět. Moje příležitost. Blížim se k ní. Její pohled a nápis na čele "vodpal kokote" značně sílí. Sednu si vedle ní na volnou židli a napiju se z drinku. Neříkám nic. Chvíli na mě civí. Co chceš? Nic. Jen si tady tak sedět. Vedle pěkný nasraný holky, co by nejradši byla doma v posteli v pyžamu a brečela, ale kámošky jí vytáhly na party. Bingo. Podívá se na mě a pošle mě do hajzlu. Tak mi snad aspoň koupíš drink, ne? Zásah.

Kámošky se vracej z parketu, celý uchechtaný, rozskotačený. Úplně mě serou. Nepůjdem ven, ptám se Tajemný. Souhlasí. Venku mám auto, ale řídit nechci. Na tuhle to stejně nezabírá. Jdem se projít. Tak co ti proved, ptám se jí. Vychrápal se s jinou, vykašlal se na tebe? Hodí po mě ten nejsmutnější a zároveň nejvíc sexy pohled. Vohnul bych jí hned, teď a tady. Takže je nasraná kvůli chlapovi. Chlapi jsou svině, pronášim nahlas a nečekám na odpověď.

Tak co je ten tvůj zač, ptám se a zkoušim netlačit na pilu. Je to magor, hovado, sráč, dozvídám se. Šuká každou na potkání, ale vždycky přileze s prosíkem. Proč ho teda bereš zpátky? Protože jsem kráva. Ale pěkná kráva, říkám si.
Jednou jí sledoval a udělal jí scénu. Protože šla na oběd s kamarádem. Přes den. Fakt asi magor.

--------------------------------------------

Jak tak čumim do toho zrcadla, kromě nápisu VRAH, kterýho si nejde nevšimnout, zírám na svojí čelist. Tohle není dobrý. V tu chvíli to začíná přícházet k sobě a cejtim pekelnou bolest. Někdo mi musel dát do držky. A já si nic nepamatuju. Tajemná leží ve vaně, dočista tuhá. Já jsem nahej, moje hadry nikde.Viděla mě uklízečka a k tomu ten nápis na zrcadle. Z toho se nevykroutim. To bude minimálně dvacet let natvrdo. Já nechci bejt šukanej od spolubydlícího na palandě. Kurva!

Snažim se vzpomenout, co se stalo. Volám znovu Karlosovi i Pepanovi. Sobota ráno, vy kokoti, co kurva děláte, že mi to neberete?! Kdyby šli se mnou, nic by se nestalo. Mám zavolat poldy? Vždyť mě rovnou zavřou, nikdo se mě na nic ptát nebude. Právníka, potřebuju právníka. Jenomže to hovado Karlos mi to nebere. Stejně nechápu, jak ta jeho vymaštěná hlava plná železa dokáže ještě fungovat u soudu. Doprdele!

Přemejšlim. Snažim se vzpomenout. Je mi blbě, zima, začínám mít hlad, ale zároveň je mi furt na blití. Posranej večer. Posraná Tajemná. Co se kurva stalo. Naposledy jsme šli kolem vody. Bavili se. O čem jsme se to bavili? O jejím starým, Magorovi. Projelo kolem nás auto, dost rychle. Černý skla, bez značky. Snažil jsem se na ní netlačit. Povešila se na mě, začala mě líbat. Chvíli něžně, chvíli vášnivě. Znovu projelo to auto, tentokrát pomaleji. Líbali jsme se, byla divoká, naštvaná, plná energie.
Domu si je nikdy neberu. Půjdeme do hotelu, říkám jí. Souhlasila, ale hotel vyberu já.
Auto projelo potřetí. Tentokrát zastavilo. Vystoupil z něj dvoumetrovej plešoun a hnal se přímo k nám. Magor. Tajmená křičí. Dostávám ránu. Tma.

Teď si na víc nevzpomenu. Potřeboval bych vypadnout, ale nemám nic na sebe. Volá Pepan. Okamžitě přijeď, vem mi nějaký hadry a boty. Kde jsem? Někde u nádraží v průmyslový části města. Hejbni sebou.
Přijíždí Pepan. Má hadry i boty a balení Valetolu. Polykám hned tři prášky najednou. Kurva, co se tady stalo? Já nevim Pepane. Co mám dělat. Za chvíli přijede Karlos,volal jsem mu. Musíme jí uklidit.
Ale co když jsem jí nezabil? Co když to byla nehoda? Jasně, to si nechte s Karlosem pro policajty, kontruje Pepan.
Já nechci sedět, kurva!
Přichází Karlos, celej zpocenej, smrdí jak stádo koní. Co to žereš proboha? Byl jsem v posilce, co se děje a jak ses dostal do týhle díry? To já nevim Karlosi, to já doprdele kurva nevim.

Prášky začínaj zabírat, trochu jsem se uklidnil, už se mi ani nechce blejt. Zato čelist bolí víc a víc.
Máme dvě možnosti. Zavolat policajty. Počkat až přijedou, ohledaj to tady, nasaděj mi klepeta a vezmou mě do vazby, jako nějaký vraha. Budou mě hodiny vyslýchat, dokud se nepřiznám. Ale já prostě nevim.
Nebo. Zabalíme jí do toho hnusnýho závěsu, uklidíme to tady, otřeme všechny možný otisky a zmizíme. Bez těla neni zločin.

Snažíme se jí vyndat z vany, ale je celá ztuhlá. Važí maximálně padesát kilo, ale tohle nepůjde. Snažim se na ní pouštět hrokou vodu, třeba povolí. Jako zmrzlý maso. Fuj, to je hnus. Byla tak pěkná. A já ani nevim, jestli jsem jí fakt vojel nebo ne. Jak jí vyneseme? Na chodbě je báby vozík na úklid. Dole je místo na použitý prostěradla. Bába luxuje v pokoji na druhym konci chodby. Bereme vozík a snažíme se nacpat Tajemnou mezi použitý ložní prádlo. Chudák holka. Asi jsme jí něco zlomili, ale jinak bysme jí tam nenacpali.
Sjíždíme výtahem do suterénu. Pepan má vzahu zaparkovanýho jeepa. Přehodíme celej pytel i s Tajemnou a jejíma věcma do kufru. V pokoji jsme všechno uklidili. Zrcadlo, postel, otřel jsem otisky kde to šlo. Teď už se jenom modlit, aby si mě bába uklízečka nepamatovala. Otevřel jsem dveře jenom na kousek, nemusela by. Noční recepční? Fakt nevim.

Vozík necháváme stát za hotelem a jedeme za město. Les nebo přehrada?

--------------------------------------------
"Řeka vyplavila tělo neznámé ženy. Policie je na místě a celou oblast uzavřela. Více vám přineseme v odpoledních zprávách!"

Už je to tejden, co jsme se zbavili Tajemný. Hodili jsme její tělo do přehrady, zabalený do deky z Pepanova auta a zatížený šutrama. Závěsy z hotelu a její věci jsme spálili v lese asi deset kilometrů od přehrady.
Do dneška se nic nedělo. A teď tohle. Musela vyplavat. Někdo jí určitě pozná. Co když měla rodiče? Určitě měla rodiče, ty idiote! Někdo jí identifikuje a pak už to bude rychlý. Kamarádky řeknou, že se mnou odcházela z baru. Servírka si mě bude pamatovat taky. Najdou mě. Musim se jít přiznat. Co když jsem jí vážně nic neudělal. A kdo asi? Kdo by byl takovej magor aby..no jasně Magor!!! Vždyť tam byl Magor! Napadnul mě. Mohl jí něco udělat on a pak to naaranžovat tak, aby to hodil na mě. Jsem kokot. Jenomže kdo mi tohle uvěří. Zvonek.

Pan Boháč? Tady POLICIE!















Příběh druhý

5. dubna 2017 v 19:21 | trideci |  Příběhy
Geny

Ležela jsem na střeše našeho domu a pozorovala noční oblohu. Venuše toho večera neskutečně zářila, skoro blikala, jako by vysílala nějaký signál, znamení. Byl chladný jarní večer, zabalená do deky a péřového spacáku jsem skoro drkotala zuby, ale nemohla jsem odtrhnout oči od té nádhery. Rozhodla jsem se. Zítra ho zabiju.
-------------------------------------------------------------------------------


Nemluvili jsme o tom. Nikdy. Ale všichni to věděli. Celá vesnice věděla, kdo je můj pravý otec. Na vesnici se ví všechno a hned. Tady nic neutajíte. Když mi bylo asi pět let, začala jsem si všímat zvláštních věcí. Třeba toho, že máma má vlasy úplně bloňdaté, táta skoro černé. A já ohnivě zrzavé. Když mi na sluníčku vyskákaly pihy a já je nenáviděla, maminka mi je vždycky mazala krémem a říkavala jim tečky krásy. Nepřipadaly mi krásné. Připadaly mi hrozné. A ptala jsem se, proč je ona ani tatínek nemají. O několik let později, když jsem už byla na základní škole ke mně přišla skupinka starších dětí a začali na mě pokřikovat, že jsem zmetek, kukačka. Nechápala jsem je. Učitelka je okřikla, ale stejně nepřestali.

Každý rok jsem chodila k panu doktorovi. Měla jsem ho ráda. Měl na nose stejně příšerné pihy jako já. A jeho vlasy hořely snad víc, než ty moje. Došlo mi to asi ve dvanácti letech. Matka nikdy nechtěla chodit dovnitř, seděla v čekárně a skoro nemluvila. Dívala jsem se na něj. Ptal se mě na první menstruaci a další věci, o kterých jsem se s ním bavit nechtěla, protože už jsem nebyla žádný dítě. Pak jsem se zeptala já. Proč ho máma skoro nikdy nepozdraví a jestli se stydí za to, že je můj pravej táta. Málem mu vypadl stetoskop z ruky. Sestřička přestala ťukat do psacího stroje a odešla pro mámu.

Doma jsem dostala seřezáno, že jsem drzá. Seřezal mě můj "táta". Nebo alespoň člověk, kterej se za tátu vydával. Křičela jsem na něj, že nejsem blbá, a že už na mě nikdy takhle nesáhne. Nebo ho zabiju. Dostala jsem znovu. Druhej den přišel pan dokor k nám domu. Seděla jsem v kuchyni a psala si domácí úkoly. Zavolali mě do obýváku. Na stole smrdělo kafe a já jim ho chtěla převrhnout do klína. "Otec" se mi omluvil za nářez. Nic jsem neřekla. Matka se snažila dělat hodnou, ale nemluvila jsem ani s ní. Až doktora jsem trochu poslouchala. Měl přeci ty stejný pihy jako já.

Když mi bylo skoro osmnáct, rozhodla jsem se, že se chci nastěhovat k pravýmu tátovi. Že je taky řada na něm, aby se staral. Máma to nechtěla, ale její odpor jenom posílil moje rozhodnutí. Lhářka. Stejně to všichni věděli a aspoň se budou mít báby na vesnici o čem bavit. Bydlel ve velkym baráku a měla bych to blíž do školy. Jeho manželka na mě byla vždycky hodná. Sami děti neměli a tak mě vzali. Nechtěla jsem dělat problémy, jenom vypadnout z domova, z tý přetvářky.

Asi po týdnu bydlení u táty doktora jsem v noci nemohla spát. Šla jsem se do kuchyně napít a na záchod. Pokoj jsem měla v prním patře a musela jsem projít kolem jejich ložnice. Slyšela jsem zvláštní zvuky, ale myslela jsem si, že si to prostě rozdávaj. Sice to bylo nechutný, ale zas tak starý nejsou, tak co. Ráno jsem koukala u snídaně na doktorovu ženu a byla nějaká divná. Měla kolem krku šátek a vypadala, že bude každou chvíli bulet. Asi na ní něco lezlo.

Za dalších čtrnáct dní jsem přišla domu ze školy a v domě bylo zvláštní ticho. Skleněný stolek v obývaku byl převrhnutý, na zemi střepy a trochu krve. V kuchyni stála macecha a držela si ovázanou ruku. Obvazem prosakovala krev. Zakopla a spadla na stolek. Táta ještě nebyl doma, aby jí to ošetřil. Což bylo divný, protože v garáži jsem viděla jeho auto. Asi za patnáct minut se zjevil ve dveřích a ptal se co se stalo. Ruku jí ošetřil, uklidil střepy a uvařil večeři.

V noci jsem slyšela zase ty zvuky. Jako dobrý, na starouše to dělaj docela často, ale mohli by se utišit, když jsem doma.
Tentokrát to bylo docela nahlas, tak jsem si chtěla pustit rádio, dokud neskončí. Přeci na ně nebudu bušit. V tom jsem zaslechla dutou ránu. Jako by někdo nebo něco spadlo. Pak se rozhostilo ticho. Tak jsem si myslela, že v zápalu vášně spadli z postele a bude klid.

Ráno nebyla macecha u snídaně, prej jí neni dobře. Sbalila jsem si batoh a odešla v půl osmý, jako bych šla do školy. Táta odcházel do ordinace chvíli po mě. Jenomže místo na vlak jsem obešla blok, počkala, až ho uvidím vyjíždet z garáže a vrátila se domu. Šla jsem rovnou do jejich ložnice. Nebylo zamčeno. V posteli nikdo nebyl, jenom rozházené peřiny. Opatrně jsem otevřela dveře do koupelny, kterou měli hned vedle ložnice. A tam jsem jí viděla. Ležela ve vaně. Vodu měla skoro po bradu, ale ani pěna nemohla zakrýt modřiny, které měla po celém těle. Levé oko měla tak napuchlé, že přes něj skoro neviděla a rána na rtu byla pořád krvavě červená. Chtěla něco říct, ale místo toho se rozplakala.

Prosila mě, ať nic neříkám. Že to bude v pořádku. Sotva se hýbala. Pomohla jsem jí z vany, osušila jí a uložila do postele. V kuchyni jsem připravila rychlou snídani, donesla jí prášek a rychle jsem běžela na vlak. Do školy jsem dorazila o hodinu později a vymluvila se na zaspání, aby nevolali tátovi kvůli omluvence. I když už mi bylo osmnáct, u nás na škole dost řešili docházku.

Odpoledne jsem zavolala tátovi, že se zastavim u našich na starým bytě. Falešnej táta ještě nebyl doma, ale máma už byla v kuchyni a připravovala večeři. Zeptala jsem si jí jenom jednou. Odpověď jsem znala předem, ale musela jsem to slyšet. Ano, znásilnil jí a za devět mesíců jsem se narodila já. Nikomu to neřekla, protože se bála. Bála se jeho. To mi stačilo.

Ten večer jsem šla pozorovat hvězdy na střechu a rozhodla se.Zítra.


Bylo to snažší, než jsem čekala. Po večeři, kterou uvařil, jsem šla do pokoje. Věděla jsem, že bude ještě něco dodělávat v pracovně v přízemí. Vplížila jsem se k maceše do ložnice a místo prášků na bolest jsem jí dala prášky na spaní. Vděčně si je ode mě vzala a znovu mě prosila, ať nic neříkám. Neboj, utěšovala jsem jí. Pak jsem si šla lehnout. Pod polštářem jsem měla schovaný nůž z kuchyně. Zhasnula jsem, lehla si do postele a čekala.

O půlnoci jsem vylezla z postele, vzala nůž z pod polštáře. Jako myška jsem prošla kolem jejich ložnice a chvíli poslouchala. Bylo slyšet její pravidelné oddechování a jeho chrápání. Tiše jsme otevřela dveře a bezdechu se přiblížila k jejich posteli. Ležel na kraji, blíž ke dveřím. Abych ochránil maminku, kdyby se sem někdo vloupal, říkával. Kecy. Přetočil se na druhý bok a teď ležel obličejem přímo ke mě. Nenáviděla jsem ty pihy. Jeho pihy. Napřáhla jsem ruku a bodla...

-------------------------------------------------------------------------------
Ležím na střeše a pozoruju noční oblohu. Je pořád hrozná zima a ta debilní Venuše bliká jako zběsilá. Přímo nad hlavou mi padá hvězda. Asi bych si měla něco přát. Přeju si...