Příběh druhý

5. dubna 2017 v 19:21 | trideci |  Příběhy
Geny

Ležela jsem na střeše našeho domu a pozorovala noční oblohu. Venuše toho večera neskutečně zářila, skoro blikala, jako by vysílala nějaký signál, znamení. Byl chladný jarní večer, zabalená do deky a péřového spacáku jsem skoro drkotala zuby, ale nemohla jsem odtrhnout oči od té nádhery. Rozhodla jsem se. Zítra ho zabiju.
-------------------------------------------------------------------------------


Nemluvili jsme o tom. Nikdy. Ale všichni to věděli. Celá vesnice věděla, kdo je můj pravý otec. Na vesnici se ví všechno a hned. Tady nic neutajíte. Když mi bylo asi pět let, začala jsem si všímat zvláštních věcí. Třeba toho, že máma má vlasy úplně bloňdaté, táta skoro černé. A já ohnivě zrzavé. Když mi na sluníčku vyskákaly pihy a já je nenáviděla, maminka mi je vždycky mazala krémem a říkavala jim tečky krásy. Nepřipadaly mi krásné. Připadaly mi hrozné. A ptala jsem se, proč je ona ani tatínek nemají. O několik let později, když jsem už byla na základní škole ke mně přišla skupinka starších dětí a začali na mě pokřikovat, že jsem zmetek, kukačka. Nechápala jsem je. Učitelka je okřikla, ale stejně nepřestali.

Každý rok jsem chodila k panu doktorovi. Měla jsem ho ráda. Měl na nose stejně příšerné pihy jako já. A jeho vlasy hořely snad víc, než ty moje. Došlo mi to asi ve dvanácti letech. Matka nikdy nechtěla chodit dovnitř, seděla v čekárně a skoro nemluvila. Dívala jsem se na něj. Ptal se mě na první menstruaci a další věci, o kterých jsem se s ním bavit nechtěla, protože už jsem nebyla žádný dítě. Pak jsem se zeptala já. Proč ho máma skoro nikdy nepozdraví a jestli se stydí za to, že je můj pravej táta. Málem mu vypadl stetoskop z ruky. Sestřička přestala ťukat do psacího stroje a odešla pro mámu.

Doma jsem dostala seřezáno, že jsem drzá. Seřezal mě můj "táta". Nebo alespoň člověk, kterej se za tátu vydával. Křičela jsem na něj, že nejsem blbá, a že už na mě nikdy takhle nesáhne. Nebo ho zabiju. Dostala jsem znovu. Druhej den přišel pan dokor k nám domu. Seděla jsem v kuchyni a psala si domácí úkoly. Zavolali mě do obýváku. Na stole smrdělo kafe a já jim ho chtěla převrhnout do klína. "Otec" se mi omluvil za nářez. Nic jsem neřekla. Matka se snažila dělat hodnou, ale nemluvila jsem ani s ní. Až doktora jsem trochu poslouchala. Měl přeci ty stejný pihy jako já.

Když mi bylo skoro osmnáct, rozhodla jsem se, že se chci nastěhovat k pravýmu tátovi. Že je taky řada na něm, aby se staral. Máma to nechtěla, ale její odpor jenom posílil moje rozhodnutí. Lhářka. Stejně to všichni věděli a aspoň se budou mít báby na vesnici o čem bavit. Bydlel ve velkym baráku a měla bych to blíž do školy. Jeho manželka na mě byla vždycky hodná. Sami děti neměli a tak mě vzali. Nechtěla jsem dělat problémy, jenom vypadnout z domova, z tý přetvářky.

Asi po týdnu bydlení u táty doktora jsem v noci nemohla spát. Šla jsem se do kuchyně napít a na záchod. Pokoj jsem měla v prním patře a musela jsem projít kolem jejich ložnice. Slyšela jsem zvláštní zvuky, ale myslela jsem si, že si to prostě rozdávaj. Sice to bylo nechutný, ale zas tak starý nejsou, tak co. Ráno jsem koukala u snídaně na doktorovu ženu a byla nějaká divná. Měla kolem krku šátek a vypadala, že bude každou chvíli bulet. Asi na ní něco lezlo.

Za dalších čtrnáct dní jsem přišla domu ze školy a v domě bylo zvláštní ticho. Skleněný stolek v obývaku byl převrhnutý, na zemi střepy a trochu krve. V kuchyni stála macecha a držela si ovázanou ruku. Obvazem prosakovala krev. Zakopla a spadla na stolek. Táta ještě nebyl doma, aby jí to ošetřil. Což bylo divný, protože v garáži jsem viděla jeho auto. Asi za patnáct minut se zjevil ve dveřích a ptal se co se stalo. Ruku jí ošetřil, uklidil střepy a uvařil večeři.

V noci jsem slyšela zase ty zvuky. Jako dobrý, na starouše to dělaj docela často, ale mohli by se utišit, když jsem doma.
Tentokrát to bylo docela nahlas, tak jsem si chtěla pustit rádio, dokud neskončí. Přeci na ně nebudu bušit. V tom jsem zaslechla dutou ránu. Jako by někdo nebo něco spadlo. Pak se rozhostilo ticho. Tak jsem si myslela, že v zápalu vášně spadli z postele a bude klid.

Ráno nebyla macecha u snídaně, prej jí neni dobře. Sbalila jsem si batoh a odešla v půl osmý, jako bych šla do školy. Táta odcházel do ordinace chvíli po mě. Jenomže místo na vlak jsem obešla blok, počkala, až ho uvidím vyjíždet z garáže a vrátila se domu. Šla jsem rovnou do jejich ložnice. Nebylo zamčeno. V posteli nikdo nebyl, jenom rozházené peřiny. Opatrně jsem otevřela dveře do koupelny, kterou měli hned vedle ložnice. A tam jsem jí viděla. Ležela ve vaně. Vodu měla skoro po bradu, ale ani pěna nemohla zakrýt modřiny, které měla po celém těle. Levé oko měla tak napuchlé, že přes něj skoro neviděla a rána na rtu byla pořád krvavě červená. Chtěla něco říct, ale místo toho se rozplakala.

Prosila mě, ať nic neříkám. Že to bude v pořádku. Sotva se hýbala. Pomohla jsem jí z vany, osušila jí a uložila do postele. V kuchyni jsem připravila rychlou snídani, donesla jí prášek a rychle jsem běžela na vlak. Do školy jsem dorazila o hodinu později a vymluvila se na zaspání, aby nevolali tátovi kvůli omluvence. I když už mi bylo osmnáct, u nás na škole dost řešili docházku.

Odpoledne jsem zavolala tátovi, že se zastavim u našich na starým bytě. Falešnej táta ještě nebyl doma, ale máma už byla v kuchyni a připravovala večeři. Zeptala jsem si jí jenom jednou. Odpověď jsem znala předem, ale musela jsem to slyšet. Ano, znásilnil jí a za devět mesíců jsem se narodila já. Nikomu to neřekla, protože se bála. Bála se jeho. To mi stačilo.

Ten večer jsem šla pozorovat hvězdy na střechu a rozhodla se.Zítra.


Bylo to snažší, než jsem čekala. Po večeři, kterou uvařil, jsem šla do pokoje. Věděla jsem, že bude ještě něco dodělávat v pracovně v přízemí. Vplížila jsem se k maceše do ložnice a místo prášků na bolest jsem jí dala prášky na spaní. Vděčně si je ode mě vzala a znovu mě prosila, ať nic neříkám. Neboj, utěšovala jsem jí. Pak jsem si šla lehnout. Pod polštářem jsem měla schovaný nůž z kuchyně. Zhasnula jsem, lehla si do postele a čekala.

O půlnoci jsem vylezla z postele, vzala nůž z pod polštáře. Jako myška jsem prošla kolem jejich ložnice a chvíli poslouchala. Bylo slyšet její pravidelné oddechování a jeho chrápání. Tiše jsme otevřela dveře a bezdechu se přiblížila k jejich posteli. Ležel na kraji, blíž ke dveřím. Abych ochránil maminku, kdyby se sem někdo vloupal, říkával. Kecy. Přetočil se na druhý bok a teď ležel obličejem přímo ke mě. Nenáviděla jsem ty pihy. Jeho pihy. Napřáhla jsem ruku a bodla...

-------------------------------------------------------------------------------
Ležím na střeše a pozoruju noční oblohu. Je pořád hrozná zima a ta debilní Venuše bliká jako zběsilá. Přímo nad hlavou mi padá hvězda. Asi bych si měla něco přát. Přeju si...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 5. dubna 2017 v 19:33 | Reagovat

Zajímavý příběh. Já bohužel měla takovou zkušenost. Mamka si našla bohužel špatného přítele, co ji 5 let ubližoval. A taky jsem měla někdy takové plány, že mu to vrátím tím, že o půlnoci vezmu nůž a ublížím mu. Samozřejmě jsem to neudělala. Ale tenhle příběh celkem chápu.

2 Eliss Eliss | Web | 5. dubna 2017 v 19:36 | Reagovat

Perfektní, ten doktor byl vážně zvíře! Chlap který uhodí ženu je chudák...

3 trideci trideci | 5. dubna 2017 v 19:39 | Reagovat

[1]: Dotkla jsem se příšerného tématu, ale jedná se o příběh ZCELA smyšlený. Naštestí jsem nikdy nic podobného zažít nemusela. Doufám, že to nikdo nevezme jako návod nebo inspiraci. Tohle není řešení. A doporučuji všem, kteří něco podobného zažijí nebo budou svědkem, okamžitě se někomu svěřte a hledejte pomoc.

4 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 6. dubna 2017 v 10:07 | Reagovat

Pěkně napsané, asi je takových zrůd dneska hodně, a ubližují, vyhrožují a dlouho jim to prochází.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama